Písní, které jsme složili a které dosud na žádném oficiálním nosiči, máme mnoho. V sekci ostatní písně je představujeme samostatně. Sekci budeme postupně doplňovat a upravovat.
S nejvyššími pořadovými čísly se jedná o písně najstarší. Čím nižší číslo, tím píseň mladší.
Záznam písně Bájo je z vystoupení na 16. ročníku festivalu Přílepské békal 4.6.2016.
Všechno je prej umělý
i Mikuláš má fousy z vaty.
Ležíme si v posteli
a melem pátý přes devátý.
Bájo, bájo, bájo, bájo
- pátý přes devátý.
Koukáš tupě do dveří
a smějou se i kamna v koutě,
když ti někdo uvěří,
že hezký holky domů zvou tě.
Bájo, bájo, bájo, bájo
- holky domů zvou tě.
Kdo cizím leze do zelí,
pro toho mám jednu radu:
„Nežli fousy umělý,
to radši mít holou bradu.“
Bájo, bájo, bájo, bájo
- radši holou bradu.
Píseň z dílny Zdeňka Zajíčka. Hudba i text.
Do krajiny zasazený rám
v něm vzpomínky běží a pálí
Živý obraz siluety na stěnách
a v dáli
V dáli hlasy zvonů ze dne svatebního
atlanti co padají pod tíhou
a přesto zpívaj
přesto zpívaj
V dáli průvod zapomenutých vzpomínek
jak loňský sníh
co si zpívaj?
co si zpívaj?
Do krajiny zasazený rám
přepínám programy a líto je mi těch
co se smáli
Posel z maratónských bojišť
padá v cíli však zprávu předal králi
V dáli hlasy bitev ze dne posledního
vojáci co padají tíhou
a přesto zpívaj
přesto zpívaj
V dáli průvody všech objevených
v dáli nevěsta a v dáli ženich
co si zpívaj?
co si zpívaj?
Z krajiny už zřízenci odnesli rám
teď bůhví kde se válí
Stejně jako mě mu přidělili číslo inventární
a kdosi to schválil
Do dálky ticho ozývá se
stejně jaké tréma v hlase
a já přesto zpívám
a já přesto zpívám
Z dálky pak průvod mých slov se vrací
ze všech možných štací
co si zpívá?
co si zpívá?
Čurina je naše jediná dochovaná instrumentální skladba. Hrávali jsme ji v letech 1994 - 1995. Je velice odvážná a naprosto jiná až tak, že byste to od nás neočekávali. Zvukový záznam na videu je z koncertu 22.11.1994 v Českých Budějovicích při křtu CD ...a ticho v sobě.
Někdy v roce 1994 Jarda jel do Jihlavy za Tondou. Měli společný cíl. Novou písničku. Nastala tvůrčí muka. Nešlo to a nešlo. Zkoušeli v kuchyni, v obýváku, v garáži. Pořád nic. Přespali. Druhý den nanovo. V garáži. A pak - jako když luskneš. Podívejte se a poslechněte. Text Alena Kroniková a hudba Tonda s Jardou. Píseň se jmenuje Znamení. Je unikátní.
Jsem označený znamením
a v jeho duchu pramením
ze srdce věcí odlévám svůj čas
a všechna svá mám
nechávám plynout
a všechna svá proč
nechávám zrát
A mezi tím zkouším hrát
na struny citů
myšlenek a vášní
a často marně pokouším se vyladit
falešné tóny
navenek vyšlu klid
když uvnitř lížu starý rány
Jsem označený znamením
a v jeho duchu pramením
ze srdce věcí odlévám svůj čas
a všechna svá mám
nechávám plynout
a všechna svá proč
nechávám zrát
nechávám zrát
nechávám zrát
Tracyho tygr. Základy k této písni kdysi vytvořili Martin s Jardou v autě, když stáli tři hodiny v zácpě. Hudba byla hotová a čekalo se jen na text. S ním pomohl Mirek Illa z Brna, kterého už znáte z písně Blues o dvou. S celkovým vyzněním Tracyho tygra si pak pohráli v roce 1992 všichni ze Spolektivu.
Ta noc byla hořká
jako kapka jazzu
ať jak jsi chtěla nebo nechtěla
Tracyho tygr zůstal na řetězu
A hlavně hezky od těla
Když z tvýho hlasu
zazní kousek něhy
čert ví kde a s kým to zrovna jsi
možná jsi řeka co dobře zná svý břehy
A možná jsi jen změna počasí
VIDEO ZÁZNAM:
Kdo se rádi orientujete v hudebních metrech, pak tu máme lahůdku Výtahy. Dopočítat se, v jakých že to osminových taktech hrajeme a jak se mezi sebou střídají, bylo na zkouškách velkým oříškem. Tuto píseň nazkoušet ale stálo za to. Zpětná analýza rytmů, zpomalení, pauz, vyhrávek by byla zajímavá. Vše ale plyne tak přirozeně, viďte...
Výtahy počátků
výtahy k člověku
výtahy které se vždy vrací
výtahy do lidských srdcí
výtahy nahoru - dolů
Výtahy do snů
výtahy do ráje
výtahy ke hvězdám
výtahy naděje
Nahoru dolů jezdíte
očima slepýma vidíte
hluchýma ušima slyšíte
rukama bez dlaní prosíte
Se srdcem na dlani cítíte
jak život nás unáší
nahoru - dolů
Výtahy mimo svět
výtahy něžných vět
Výtahy toužící
výtahy křičící
Výtahy pádící
jak slepí zajíci
výtahy bloudící
jak věční poutníci
Výtahy šílící
jak láska v ulicích
Výtahy ospalé
jak zimní neděle
Výtahy zoufalé
jako strach v přesile
Výtahy zasněné
jak lásky zrazené
Nahoru dolů jezdíte
očima slepýma vidíte
hluchýma ušima slyšíte
rukama bez dlaní...
Nahoru dolů jezdíte
očima slepýma vidíte
hluchýma ušima slyšíte
rukama bez dlaní prosíte
Píseň, která se hodí snad pro každou dobu... Vznikla dánvo, v roce 1983. Hrajeme ji dodnes.
Zvukový záznam na videu je z koncertu 22.11.1994 v Českých Budějovicích při křtu CD ...a ticho v sobě.
Zvedli ho z lože korunu na hlavu
a do rukou žezlo dali
vsadili na trůn ukázat lidu
pak svorně řekli – pane králi
Nemocný starý je nový panovník
co vlastně má jiné vládce
je pouhý nástroj z pozlátka řečník
umí jen slova svého rádce
Kdo nesouhlasil nekřičel sláva
tak tomu hned hlavu sťali
a kdo byl chytrý získal svá práva
když skákal jak oni poroučeli
Kdo jsou to oni? Kdo tam vládne?
Kdo všechno má a chce mít více?
I dětský smích pomalu vadne
a v dlaních jen truchlí bledé líce
Chceš-li mít žalář na doživotí
tak zasměj se jejich hrobům
proto ta píseň kterou teď zpívám
se hodí snad pro každou dobu
Pracovní záznam projektu Spolektiv - Genesis:
intro
Bible
Stvoření světa
Vyhnání z ráje
Kain a Ábel
Potopa
epilog
intro
Bible
Stvoření světa
Vyhnání z ráje
Kain a Ábel
Potopa
epilog
Jarda Hnízdil - zpěv, kytara
Martin Jančura - zpěv, kytary, saxofon, perkuse
Renata Švecová - zpěv, perkuse
Tonda Vidlák - dechové nástroje, perkuse
Jirka Regásek - bezpražcová baskytara
